Ve Vnitroblocku jsem nikdy nebyl, ale přijde mi to jako podnik od Pražáků pro Pražáky. Kulturní centrum, které nebere žádné granty a podobně, na první dobrou celkem zajímavý program. Je tam vyhlášená řemeslná palírna, která prý dělá skvělé giny.

Kdybych tam přišel a nijak o tom nepřemýšlel, asi bych si neuvědomil, že menu není česky. Mrknu na něj a vím, co mají. Jazyk je abstraktní struktura k přenosu informací, a tady byla informace úspěšně přenesena. Vlastně ani nevím, kde všude, kam chodím, není české menu. Stejně pravidelně dostávám anglické, a občas i španělské. Nevím, jestli o tom, že menu je jenom anglicky, někdo z Vnitroblocku vůbec přemýšlel. Umím si představit, že ne, do podniku prostě chodí lidé, kterým to divné nepřijde. U Malého Glena ale české menu mají :)

Češi jsou poměrně odtažití a s cizinci se málokdy stýkají. To je velký rozdíl oproti jiným kulturám. Metropolitní oblast Prahy má asi dva a čtvrt milionu obyvatel. Zhruba každý sedmý je cizinec. Z EU, zbytku Evropy, Asie, Afriky nebo Latinské Ameriky. Sem tam Angličané nebo Američané. Občas narazíš i na někoho z Austrálie. Pro většinu z nich je angličtina druhý, nebo dokonce třetí jazyk, ale vesměs ji používají v profesním životě (teď úplně nepočítám různé gastarbeitery, kteří si tu odmakají šest dvanáctek týdně a na nějaké to vyžití nemají čas ani prostředky. Ale i tam už je angličtina běžná, Mongoly totiž už dnes prý potkáš jen v různých Babišových továrnách na potraviny s "rozumným" poměrem kvality a ceny, jinak jsou dneska in Filipínci /viz třeba tady, tady nebo tady/. Zrovna ti Filipínci ale prý mají hodně slušnou angličtinu, tedy v porovnání s Čechem, který přijde na pohovor a řekne, že anglicky umí, a že jazyk používal v minulé práci. Pak se ukáže, že mu občas přišel anglický mail nebo čas od času luštil nějaký manuál nebo projektovou dokumentaci, ale reálně není schopen anglicky komunikovat. Tohle mám nicméně z druhé ruky, od personalistů. A navíc je to jiný příběh.). Kolik cizinců se pohybuje v tvém okolí? Známí známých nebo kolegů?

Třeba ta Barcelona je plná nejen turistů, ale i různých expats a digitálních nomádů. Na život je to docela drahé město, a tak se spousta z nich zdrží jen pár měsíců, ale nemají problém namíchat se s místními. Španělé (i Katalánci) tě jakožto cizince mezi sebe vezmou mnohem snáz než Češi. Klidně se s tebou dají do řeči v baru, restauraci, v metru... Když létáme s Ryanairem, který rozděluje letenky náhodně, povídají si se mnou spolucestující. Anglicky nebo španělsky, je to jedno. Nechají si poradit, kam v Praze. Na posledním letu teď v září se se mnou dal do řeči Thajec, který si vyrazil po světě, než bude muset narukovat do armády na povinnou vojenskou službu. V Madridu přesedal na letadlo do Maroka, kde měl pobýt asi dva dny a pokračovat do USA za kamarády. Pak bude muset strávit asi dva roky, jestli si dobře pamatuju, na nějaké náhradní vojenské službě pro cosi jako thajské ministerstvo obrany jako IT specialista. Prý si s ním na předchozích štacích povídali Turci i Rakušáci, ale v Česku nikdo. Měl, mimochodem, špičkovou angličtinu.

Docela zajímavé čtení: Proč se k expatům chovají nepřátelsky Češi? Horší už je jen Kuvajt a Rakousko

Na otázku, jak moc jsme jako národ přátelští k cizincům žijícím na našem území, odpovídal Brit George, který v Praze žije již sedm let a za tu dobu se naučil plynně česky.
„Nemyslím si, že Češi jsou vysloveně nepřátelští. Jde spíše o určitý chlad a odtažitost. Máte velmi uzavřenou kulturu a úplně si s cizinci nevíte rady. Češi jsou zvyklí na expaty spíše jako na turisty. Nejste zvyklí na kulturní rozmanitost, jakou máme třeba v Londýně, kde jsem vyrůstal vedle národů z celého světa. Ze zkušenosti vím, že jiné kultury, například Španělé nemají s přijetím cizinců zdaleka takový problém jako Češi.“