Toto je článek nízké úrovně, varuji předem ... Celý myšlenkově chudý text bude vlastně postaven na jediné dětinské asociaci. A sice na film z roku 1972. Šest medvědů s Cibulkou. Znáte?
Tak to jste dříve narození ... Jestli neznáte, tak jste o nic nepřišli. Hvězdní herci, hvězdný režisér. Ale co se tenkrát dalo točit? Situační komedie. Není špatná ... Ale dnes už by díru do světa neudělala. Ale na co jsme se tenkrát měli koukat? Mně bylo pět. A nic chytřejšího se už tady nedočtete.

Čímž se tedy dostávám oklikou k těm obědům. Školním. Mým.
U nás vaří dobře. Jestli vyváženě a zdravě ... Žádné jídlo není jedovaté. Většinou. Jeden by měl přizpůsobit snídani a večeří tomu, co dostane k obědu. Že to neřeší, nedělá? Jeho věc.
A proč to neřeší? Ze zvyku. Z pohodlnosti. Za jeden oběd platím 25 Kč. Samozřejmě příspívá zaměstnavatel a FKSP. Pro cizího strávníka by porce byla asi za 90,- Kč. Myslíte, že jinde byste takové jídlo za tuhle cenu sehnali?
Cizí strávníci se u nás stravují ve vymezené době, mimo děti a zaměstnance. Pochvalují si to. Ale nepřibývá jich.
Byl jsem v pátek v Domažlicích. Před místní školu se scházely davy. S jídlonosiči.
Jistě desítky, možná ke stovce ...
U nás se stravuje asi 10 cizích. Tuším dvě firmy. To víte, Praha. To by si jeden ve vlastních očích zadal, stravovat se ve školní jídelně.
Já nevím, proč nikdo nechce dělat učitele ... Nástupní plat skoro na úrovni pokladní v supermarketu. Do penze půjdete se mzdou jen lehce pod celorepublikovým průměrem.
A ještě obědy skoro zadarmo ... Na článek nízké úrovně tenhle obsah asi stačí.
P.S.: U syna vaří výrazně hůř. Taky jsem si to tam šel jako cizí strávník vyzkoušet. Má pravdu.